Proč?

BÝT NEJLEPŠÍ?

A jak to budete měřit? Které NEJ Vás zajímá? Počet klientů, obrat, medaile? To všechno je dočasné a jestli chcete mluvit o lidském létání, kterému je letos už 90 let, pak nebudeme mluvit o továrně, business-plánu, ani o olympiádě. My plníme sny. Své i Vaše. Mluvme raději o prvenství a co to znamená.

PRVNÍ JE JEN JEDEN

První krůček, láska, auto, první let...máte-li pak na kontě těch prvenství víc, dalo by se o Vás říci, že jste výjimeční... má-li to pak něco společného s Vaší profesí, pak se za tím dá tušit odvaha, nadšení, experimentování a čím starší jsou ty datumy v deníku, pak půjde i o zkušenost, přehled a zřejmě i o nadhled a určitě o tradici.. Ti, co zůstanou a baví je to, co dělají, zůstávají výjimečnými, zatímco rostou noví nejlepší. A jak je to s námi?  Jsme víc než dobří a máme za sebou mnoho prvenství. Jako piloti, jako profesionálové, jako škola.

MLADÍ A NEKLIDNÍ

Jsou tady, okolo nás i v nás samotných. Neřešte jejich, ani své výrobní číslo. To je jen orientační údaj. Jak je poznáte? Snadno. Ty první, ve tvářích mladší, hned, ty  ostatní po chvíli. Záleží na tom, jak se cítíte Vy sami. Mohou Vás podráždit, nadchnout, pobavit a připomenout, že na začátkku jsme takoví byli všichni. Skoro všichni. A jestli máte jen pocit, že Vás hněvají, zlobí a že jim vůůůbec nerozumíte, ani jim nemůžete přijít na jméno, natož na chuť, tak si buď jen nepamatujete nebo jste byli vždycky staří. A to je škoda. Shovívavý úsměv je rozhodně na místě. Pozorujte je. Je to síla a energie. Můžeme ji léty zkrotit, můžeme o ni také časem přijít. Oni nám ale můžou připomenout, jaké to bylo, jací jsme byli, když... Tak je nechte, ať se ukáží! Dokud to jde. Dokud mají pytel štěstí.

PYTEL ŠTĚSTÍ

Prý ho má každý z nás. Takže i piloti. My k němu při prvním vstupu na oblohu dostáváme ještě jeden pytel... Ten je určen na zkušenosti. Je velké štěstí a dá to hodně práce a nejde to bez trpělivosti, když se má naplnit dřív než se vyprázdní ten s přiděleným štěstím. Potíž je totiž v tom, že nikdo pořádně neví, jak velký ho vlastně nafasoval. Štěstí můžeme mít tolik, co je žok na bavlnu nebo taky jen pytllíček na koření. Už proto je třeba sbírat a schraňovat všechny zkušenosti, nejen ty své. Můžou se hodit a není jich nikdy dost! A s tím štěstím pak šetřit, jak s šafránem...a to je velmi vzácné koření. A čas letí!

ČAS LETÍ!

Nechtějte ho zastavit, natož vrátit. Zkuste ho zpomalit! Jak? Létejte také. Ale pozor! Tady nemluvíme o úspoře času. Naopak. Tady jde o investování. My nelétáme, abychom ušetřili čas, a tím i peníze, my létáme, padáme, skáčeme...vítr nám sviští nejen okolo uší, ale jde to i skrz nás samotné. Zrychluje nám tep, vymetá hlavy, větrá nudu, rozzáří kalné oči, vysouší slzy...jiná dimenze, jiní lidé, jiný pohled na fyzikální zákony. My se jí nepodřizujeme, my ji využíváme. Gravitace pro radost a pohyb na obloze. Pomalu nebo hodně rychle. Návrat na zem je změna. Zem se změní v místo pro start, čekání...obloha pak v cíl... A čas změní tempo, protože na obloze není čas vnímat čas. Kdo to zkusí, pozná, že žít na obloze není ztracený čas. Čas letu se totiž nezapočítává do pozemského života. Život může letět jako bláznivý! Pohledem z oblohy však ten na zemi plyne a všechno kolem děsně letí. My ale ne. My víme, co to je opravdu letět, létat... a neztrácíme čas hlídáním času. Na to není čas, ani prostor. My se učíme nebát se svého strachu.

NEBOJTE SE SVÉHO STRACHU!

Je to instinkt, který s námi roste. Vyvíjí se. Je to limit, který lze posunout. Je to hranice, kterou je dobré poznat. Kdo se bojí, ten se nelekne! Kdo se nebojí, je blázen. Zatímco ten, kdo se bojí moc, se zblázní... Strach má mnoho podob. Ten náš se jmenuje respekt. Je to pokora k známému nebezpečí i odvaha zkusit něco nového. Strach je součástí radosti. Včetně radosti na obloze. Prozkoumejte s námi své hranice. Třeba vstříc obloze, a pak zpět na zem. Spolu a bezpečně. Přijměte tuto inspiraci pro další den na obloze nebo spokojeně pod ní. Garantujeme, že už nikdy nebude "jen" modrá! Je to hřiště pro boj.

ZÁVODĚNÍ JE BOJ

Něco, co nás obklopuje a prostupuje námi, ať chceme či ne. Vždyť sama evoluce je na něm založena! Nevěříte v evoluci? A co branky - body - vteřiny? Pokořím ten kopec? Které šaty jsou hezčí a kdo lépe zpívá?... Je to o měření a porovnávání. Když nemám v čem, ztotožním se s někým, kdo to umí nebo chce! Kdo  jednou prožil eufotii vítězství, nikdy to nezapomene. Ten pocit jako další motivace, potřeba, vzpomínka...Pocit, který si můžete připomínat. Zatímco těch, co prohrávají bude vždy víc. Aby to fungovalo, dal nám někdo víru a naději. Pak jsme ochotní zkoušet to znovu...poznávat soupeře, a tím i sám sebe...Poznat cenu výhry a výzvu pro poražené. Teprve pak lze říct, zda závodění potřebujete k životu jakou součást nebo jen jako kulisy, v nichž máme žít. Poznat pravidla téhle "hry" znamená víc klidu, radosti a štěstí do života. Pro hráče i pro diváky. Dokud bojujeme - s čímkoli - žijeme. Závod je cirkus. Někdy za peníze, jindy jen pro boj sám. Radost jako výhra. O to tu běží! 

RADOST JAKO VÝHRA

Radost jako pocit odměny. Není radosti bez boje. Jen chtít nestačí. Je potřeba víc. Touha, přání, cesta... někde na horizontu cíl. Ty snadné cíle jsou blíž, ty vzdálené stojí víc energie, času, trpělivosti, práce... Proč lidé lezou na kopce? Aby šli zase pěšky dolů? Proč se lidé potápějí, když na hladině je dobře? Proč chceme víc, ačkoli máme dost? Je to o získávání, dobývání...lepším rozhledu, dalších mušlích a jiných trofejích. A také pocit jménem radost. Je na nás, jak bude velká nebo kolik malých radostí si dopřejeme. Je to i o ceně, kterou zaplatíme. Nezjednodušujte to ale jen na peníze. Jde o investici, ale chce to Vás celé, aby ta radost zasáhla celé Vaše já. Hrábněte si do rezerv, zkoumejte své limity, lezte a skákejte si do výšky, pohybujte se rychle, daleko...a nic z toho nechtějte okamžitě. Doba radosti se sčítá a ozvěna zní násobkem doby dobývání. A že je to drahé? Zeptejte se jinak. Levné? Proč asi!